Dobrý kompas je k nezaplacení

Dnes se tak trochu pustím na tenký led. Ne, že bych řekl něco, co ještě nikdo neslyšel, ale docela samozřejmě budu hovořit o tom, že vědomí člověka pozemskou smrtí nezaniká. Budu se tedy snažit, aby se nikdo neprobořil. O racky strach nemám, ti tu cestu chtějí podniknout s otevřenýma očima, ale o tom až za chvíli. Pak jsou zde věřící. Ti věří, nebo alespoň doufají, že pozemský život má nějaký smysl a jejich vědomí bude v nějaké formě v budoucnu existovat. Záleží na tom, jak moc silnými dogmaty se nechali svázat náboženskou společností, ve které se pohybují. Na konec zbývají ateisté. Pro ně, protože bych byl rád, aby se ani oni neprobořili, trochu rozvinu obraz, který jsem začal v některé z předcházejících úvah:

Vesmír. Kdo se za jasné noci zrakem nesnažil proniknut zářícími hvězdami ještě alespoň kousíček za ně. Objevili jsme v něm černou díru, kterou se obrazně řečeno hmota z vesmíru vypařuje. Začínáme již také být na stopě bílé díře, kterou naopak pára přitéká a zhmotňuje se. Ve sci-fi filmech sníme, že červí dírou budeme moci cestovat do „paralelního vesmíru“, správně docela obyčejně řečeno, sousedního vesmíru. Máme tu dva druhy „děr“. Bílou a černou, které slouží k obnově hmoty a červí díry, které spojují sousední vesmíry. Všimněte si toho rozdílu. Protože se nám již nějaké obrazy o našem vesmíru podařilo získat, dokážeme si představit, že vedle našeho existuje nějaký podobný sousední vesmír, s kterým můžeme být spojeni červí dírou. Opravdu se soustřeďte na ten rozdíl. Jestliže červí díry vedou v podstatě do stejně hmotných vesmírů, tedy do prostoru stejného složení, kam vedou bílá a černá díra, ve kterých, z pohledu našeho vesmíru, již vše existuje jako určitý druh záření? No ano, to co pro člověka znamená narození a smrt, to pro hmotu představuje bílá a černá díra. Obě díry tedy spojují náš svět s takzvaným oním světem. Jednoduché, prosté, pro vědu však zatím nedostupné, protože to, opravdu jen zatím, není schopna ověřit. Nicméně bych rád připomněl platný zákon o zachování energie. To znamená, že hmota která se v černé díře přeměňuje na záření a mizí v ní kamsi, musí na druhé straně černé díry v nějaké formě existovat. To samé je s lidským vědomím, pozemsky neuchopitelnou energií, pro tu by snad zákon o zachování energie neměl platit? Obracejte tento obraz jakkoliv chcete, vždy vám vyjde, že lidské vědomí pozemskou smrtí nekončí.

Už slyším ateisty: „A jé, už je to tady. Dosud jsi mluvil docela rozumně, ale jsi tak trochu mimo. Prý za černou dírou onen svět. Cha cha. Ale to se dalo čekat, tihle Grálisté co si hrají na racky..“ atd. Na to mám jednoduchou odpověď: „Máte docela smůlu. Právě jste narazili jako kosa na kámen. To co vám procházelo dosud s věřícími, vám s racky ( pomalu, ale jistě ) přestává fungovat. O onom světě se totiž budete, ať už chcete nebo nechcete, učit ve škole. A nepředstavujte si to, tak jak jste zvyklí, něco na způsob katolického náboženství. O onom světě se bude učit v klasických předmětech, například ve fyzice. Nebojte se, v nějaké jiné úvaze vám to vysvětlím. Nyní se však přidržím dnešního tématu.

Dobře, pusťme se nyní do objevování, odkud rackové startují. Jistě každý z vás ví, nebo alespoň tuší, že nebudu hovořit o nějakém fyzickém místě, ale v podstatě o přeměně člověka v „racka“. Abychom tento děj mohli vystopovat, podíváme se nejdříve, co jsme to tu od dob, kdy zde žil Ježíš, celých dva tisíce let vlastně dělali. To co bylo před těmito dva tisíci lety, ponechme dnes stranou. Nebudou nás však zajímat pozemské kulisy, jakou jsou války, mír, společenské uspořádání, zemětřesení, nemoci, práce, radost, vztahy atd., ale to, co kulisy člověku umožňují, tedy vývoj jeho vědomí. Odpověď na první otázku, čemu jsme zde dělali, je jednoduchá, učili jsme se víře. Odpovědět na druhou otázku, která se hned nabízí, co je víra, pro mnohé již tak jednoduché není, protože v záplavě slov dnešního světa, se dá lehce ztratit. Co je tedy víra? Je to chození do kostela? Modlitby ke světcům či Bohu? Je to uznávání čeho si nad námi? Nauka o převtělování? Je to všechno to, co zastřešují církve či náboženské společnosti? Opak ateismu? Atd.? Všichni, kteří mluví o víře a snaží se druhé všemožně povzbuzovat (čehož si vážím), v podstatě nikdy neřekli, co je to víra a vždy ji obestřeli rouškou tajemství a čehosi posvátného. Součástí víry je výuka lásky a rozvoj citů, proto bude pro mnohé, to co nyní řeknu, znít velmi chladně, ale přesto ze všech možných výkladů víry jedině správně. Víra je výuka o onom světě bez možnosti ji účinně bránit ve hmotě ( samozřejmě pokud v to někdo nesmyslně nechce počítat například křižácké výpravy či současnou vývojovou fázi islámu ). Zkuste tu necitelnou definici prakticky: Nejprve první část: Kam se obracíte při modlitbě – přeci na onen svět, ať už ke světcům či Bohu. Když probíráte reinkarnaci, kde jsou duše zemřelých – na onom světě. Cokoliv považujete za víru, skončíte u onoho světa. A druhá část: Jak jste jako věřící dokázali dostatečně odpovědět ateistovi, když vám řekl: „Onen svět existuje? Tak mi ho ukaž, dokaž mi to.“ Vsadím boty, že to byl ateista, kdo odcházel s pocitem vítězství.

Učili jsme se, že onen svět existuje, ale nevěděli jsme o něm nic bližšího a tudíž jsme nedokázali uspokojivě odpovídat na případné otázky. Z toho důvodu jsme ( biblickou řečí ) mluvili o lampě, ve které máme udržovat plamen. Dnešní řečí bychom mohli říci: nenechte se od ateistů zviklat, má to svůj důvod.

Před více jak dvěma tisíci lety byl zaset nový způsob víry, než kterému jsme se před tím učili. Když dosáhla židovská víra svého vrcholu, vrcholem samozřejmě myslím, že v tehdejší společnosti bylo již vše z této židovské víry probráno, dostalo se nám nového impulsu příchodem Ježíše. Byl zaset nový pokročilejší způsob víry. Dnes je již ze všech stran výuka křesťanské víry probrána, kudy cesta vede a kudy naopak ne. Intelektuálové si všimli, že křesťanský svět je na vrcholu – vše je probráno a církve nenabízí nic nového, biblicky řečeno nemají co zasévat a spíše existují pouhou setrvačností, protože věřící nevědí co dál. A protože církve nejsou schopny správně zareagovat, tenčí se počet lidí, kteří se k církvím hlásí. Intelektuálové si správně všimli, že je ve společnosti jakoby duchovní vakuum, ale hloupě se chytli myšlenky, že by nás islám mohl obohatit. Místo abyste si všimli, že nastupuje nová éra, chcete svými přihlouplými úvahami o islámu naši společnost vracet do doby křesťanského středověku! To si v Evropě opravdu nikdo nezaslouží. Sami sebe pasujete na vůdce společnosti a přitom vůbec netušíte co se ve skutečnosti děje! Ať už jste kavárenští povaleči či rektoři univerzit, když už nejste schopni sebereflexe, měli byste se přinejmenším stydět a společnosti, jež vás živí se omluvit za nesprávné závěry a ne se chovat jako lidé typu pana Ratha! Trochu jsem se rozohnil, vraťme se raději k úvaze. Skončili jsme, že v dnešní společnosti je jakoby duchovní vakuum. Je to jen zdánlivé vakuum, je to období, které vzniká při střídání epoch. Je to období, kdy staré končí a nové se teprve začíná klubat. To nové co zde již je, ale stále jen v plenkách, epocha, éra co nastala a má mnoho století a tisíciletí před sebou, se jmenuje „Vědění Grálu“. Intelektuálové, zapamatujte si tu posloupnost duchovních epoch: židovská víra, křesťanská víra, Vědění Grálu. Po křesťanské víře žádný znovuobjevený islám, budhismus, či cokoliv jiného co tu již bylo, ale Vědění Grálu! Nový duchovní impuls, nová duchovní éra, nový vývoj! Nový způsob víry, který má přívlastek vědomá. Vědomá víra – to znamená, že víra se mění ve vědění. Začíná se měnit rozložení sil na zemi. To znamená, že víra (doufám, že již chápete synonymum slova víra: víra = vědění o onom světě, bez možnosti ho prosadit ve hmotném světě ) nebude prožívána pouze v nitru člověka a navenek se projevující různými symboly a seskupováním stejně smýšlejícími lidmi do náboženských společností a církví, ale jako praktické vědění o onom světě, které máme přetavit do svých osobních životů, začne účinně zasahovat do všech oblastí života na Zemi. Vědění Grálu bude postupně využívat každá lidská činnost, tedy i věda ( tedy i již jako příklad zmíněná fyzika ). A doufám, že si intelektuálové, ve své domýšlivosti, nezačali představovat, že se něco takového stane ze dne na den!

Dostáváme se do bodu, kdy si můžeme říci kde se berou rackové. Rackové jsou lidé, pro které je nová doba určena, jsou to lidé, kteří toto nové chtějí pochopit. Nezáleží na tom jak sami sebe dosud viděli, jako ateistu, křesťana, budhistu či muslima. Záleží pouze na tom, zda ve svém osobním vývoji došli tak daleko, že jsou schopni pochopit a ochotni učit se to nové, co je jim díky Abd-ru-shinovi předloženo.

Abyste tu změnu člověka v „racka“ lépe pochopili, ukáži vám jev, ke kterému při této změně dochází. Už jsem to trochu nakousl. Jako křesťané mluvíme o lampě, o kterou se máme starat, aby její plamen nejen nezhasl, nebo neskomíral, ale naopak byl co největší a nejjasnější. Dnešní řečí bychom řekli, nenechte se zviklat, má to svůj důvod. V pozemské rovině jsou to křesťanské hodnoty, ke kterým jsme se po dva tisíce let dopracovávali, včetně té nejvyšší hodnoty, hodnoty lidského života. Ale ten důvod, který nás zajímá, je přeci jen ještě trochu éteričtější. Pozemský život je krátký a všichni věřící doufají, že víru, kterou se snažili zde na zemi v sobě probouzet a pěstovat, jim osvětlí místo, na které se po pozemské smrti dostanou. Soustřeďte se na ten děj: pasivní vyčkání jak to dopadne. Takže si můžete představit človíčka s nataženou rukou, ve které drží lampu a podle síly plamene je osvětleno menší či větší místo na kterém se na onom světě nachází. Naproti tomu rackové s věděním o onom světě si nepotřebují svítit lampou, protože jsou schopni, díky tomuto vědění, pohybovat se svým vědomím po onom světě docela obstojně. Rackové už potřebují něco jiného, lampa by jim při létání větrem stejně zhasla. Potřebují dobrý kompas. Kompas jehož tělo je tvořeno věděním o onom světě a rafička je zmagnetizována starým osvědčeným způsobem, desaterem. Nemáte chuť si se mnou trochu zalétat? Ano? V tom případě seřiďte své kompasy co nejvíce dovedete, v nějaké z dalších úvah poletíme hodně hodně vysoko a svým pohybem způsobíme v křesťanském světě mírné zemětřesení! Tak ať se při náročném přemetu nerozbijete o vodní hladinu, dobrý kompas je k nezaplacení.


Radoslav
1.1.2017

zpět na seznam