Neoprávněné povzdechy duchovních církve, část první: šedá teorie

Několikrát jsem se během svého života setkal s povzdechem duchovního, ať již v běžném hovoru nebo při mši, o tom, jak málo lidí se hlásí k církvi, a že se počet neustále zmenšuje. Protože si velmi vážím všeho dobrého, co církev dělá, rozhodl jsem se pomoci udělat jí další krok. Můj názor je: Počet věřících se zmenšuje, protože církev veřejnosti předkládá staré duchovní obrazy nebo dokonce nesprávné. Vím, že je to odvážné tvrzení, ale zkusím ho zde před církví obhájit. Začnu ze široka.

Lidem, tedy nám, se podařilo ve vesmíru objevit a pozorováním zkoumat černou díru. Všichni již ví, že je to objekt, ve kterém se ztrácí veškerá hmota, která se jí dostatečně přiblíží. Hmota je zachycena vírem a vcucnuta do prostoru černé díry. Protipólem černé díry je (řekněme) bílá díra. Černou díru si můžeme představit, jako když z naplněného umyvadla vypouštíme starou vodu. Bílou díru si můžeme představit, jako když připouštíme vodu čerstvou. Protože jsme však uvnitř vesmíru, bylo by chybou si ji představovat jako proud tekoucí z ramínka kohoutku, ale musíme se ponořit pod hladinu a teprve proud vody pod hladinou nám dává poznat, jak bílá díra vypadá zde uvnitř našeho vesmíru. Když hovořím o bílé díře, nemám na mysli vznik vesmíru, ale již funkční vesmír, ve kterém platí všem známý zákon o zachování energie. Nikoho nepřekvapí, když řeknu, že v určité správné vzdálenosti od bílé díry můžeme pozorovat volně proudící částice hmoty, které se snaží uvolnit a pozorovat v podzemní laboratoři CERNu. Od této vzdálenosti blíže k nám se nachází ty částice, které již známe. A naopak od této vzdálenosti směrem k bílé díře se nachází ještě mnohem jemnější a jemnější částice, o kterým se nám zatím ani nezdá. Až bude hotov přístroj, kterým bude možné pozorovat tyto částice ve vesmíru a jejich tok bude odpovídat vodnímu proudu pod hladinou, budeme na stopě bílé díry.

Úvahu o bílé díře nemá problém nikdo přijmout, ale naopak ji jsou všichni schopni dále rozvinout (třeba o to, že tyto částice se začínají uvolňovat při vsávání černou dírou, ale těžko je pozorovat, protože se od nás vzdalují závratnou rychlostí, atd.), umožňuje nám to způsob myšlení a vědomosti, které již máme. A to je také to, co chci říci, rozdíl ve způsobu myšlení, uvažování mezi člověkem současnosti a člověkem před dvěma tisíci léty nebo i několika stovek let. Dnešnímu člověku nestačí věřit, přijímat obrazy v příbězích, ale potřebuje vědomosti a to vědomosti, které dávají smysl a mají svou logiku.

Pokračování v druhé části.


Radoslav
1.1.2016


zpět na seznam