Výuka o onom světě v klasických předmětech, technické obory

Onen svět, nikdo se nemůže v pozemském těle sebrat, dojít na okraj Vesmíru, proskočit na druhou stranu, vrátit se a říci, hele, on tam fakt je. Žádná raketa neproletí bílou ani černou dírou, aby nám po návratu mohla dát nějaké důkazy, že na druhé straně je skutečně onen svět. Nikdo, nic, nikdy. Proč to říkám? Tímto krátkým úvodem máme přeci polovinu práce za sebou. Víme, kudy cesta k objasnění nevede.

Švagr mi kdysi půjčil knihu s názvem Elegantní Vesmír. Mluví se v ní o zajímavých věcech. O kvantové mechanice, superstrunách, bosonech a mnoho dalšího. Protože přeci jen už to bylo před dlouhou dobou, osvěžil jsem si paměť několika videi na YouTube. V jednom z videí si průvodce pořadem vzal k sobě psa a začal filozofovat, že pes není schopen chápat věci, které chápe člověk a následně se zamýšlel, zda je člověk schopen pochopit to, co se ve Vesmíru (ve hmotě) odehrává a postupnými vědeckými objevy odhaluje. Mohu všechny ubezpečit, že jsme schopni pochopit všechno, co se v našem Vesmíru nachází a odehrává, do nejmenších podrobností. Mohu si to dovolit tvrdit z jednoho prostého důvodu. Když někdo umře, odchází na onen svět, ale co je v tomto případě důležitější, tedy mým důvodem, že už zde na Zemi jsme schopni svým vědomím (ne tělem, to je doufám už dostatečně jasné) onoho světa dosáhnout a podívat se z něho na náš hmotný Vesmír. Podobně jako se vědec skrze mikroskop dívá na objekt svého bádání.

Jako kluk jsem četl nejen příběhy z divokého západu, ale také mnoho knih s příběhy, kterým říkáme sci-fi. S hrdiny příběhů jsem cestoval vesmírným korábem do jiných planetárních systémů, cestoval časem a nenápadnými změnami v té které době jsem měnil běh dějin. Setkával se s jinými civilizacemi a používal zázračné technické vymoženosti. Říkal jsem si, to by bylo něco, kdyby to bylo ve skutečnosti a chtěl jsem vědět, zda je něco takového možné. Odpověď jsem nikde nenašel. Začal jsem se učit „létat“ a díky Abd-ru-shinovým přednáškám jsem pro sebe našel odpovědi.

Představte si dvourozměrný nákres Vesmíru v podobě vodorovně položené elipsy. Do levé části umístěte modré kolečko, to bude naše Země a do pravé části umístěte černé kolečko jako černou díru. Nezáleží na tom jak daleko budou od okraje elipsy, nebo od sebe navzájem, ale kolečka dejte od sebe raději dál, černá díra je pro každé těleso nebezpečná :) . Pro náš příklad umístění nehraje roli. V této chvíli se nechystáme vesmírným korábem na cestu, takže nás černá díra nevtáhne a nepotřebujeme tedy znát její přesnou polohu. To co nyní sleduji je mnohem, mnohem důležitější. Představte si, že na modrém kolečku - na Zemi, umře člověk. Tělo se pohřbí a po nějaké době se rozpadne. Ale co vědomí? Myslíte si, že se vydá „pěšky“ na cestu k černé díře aby skrz ní prošlo na onen svět? Asi ne, že. Naopak, přímo ze Země se ocitne na onom světě. Vědomí (stále říkám vědomí, protože lidé mají z filmů různé představy o tom, jak člověk vypadá po své smrti) je vtaženo, podle zákona stejnorodosti, na onen svět. Lidé se rodí a umírají každou minutu, vteřinu. Každou chvíli někdo překračuje hranici mezi naším Vesmírem a oním světem. To důležité je uvědomit si, že onen svět je dostupný v každém okamžiku, je dostupný neustále! Je to nejúžasnější věc, s kterou jsem se zde na Zemi setkal. A tahle věc samozřejmě funguje v celém Vesmíru.

Matematik a teoretický fyzik Stephen Hawking tvrdí, že černá díra vzniká rozpadem hvězdy a že se mohou dvě černé díry spojit. Jsem trochu nešťastný z toho, jak popletl dvě věci dohromady a mate veřejnost, podobně jako církve, které popletli dohromady pozemské a duchovní dohromady. Doporučuji mu (ano, doporučuji mu, i přestože už umřel), aby se zamyslel nad následujícím. Černá díra. Už jenom samotný výraz černá díra jasně dává najevo, o co jde. Když je v něčem díra, znamená to, že je v něčem trhlina, otvor, prostup. Když jste v domě, tak se těm dírám říká okna, dveře. Tyhle díry spojují vnitřní svět v domě, svět rodiny, která v něm žije, se světem venku. Díra je otvor, kterým může něco proniknout.

Když hnije listí, když se rozpadá tělo zvířete, člověka, žádná díra nevzniká. Ani rozpad hvězdy nezpůsobí díru ve Vesmíru! To by byl pěkný malér! Při rozpadu hvězdy jsou pouze různá stádia rozpadu, která můžeme pozorovat! Prosím všechny, rozlišujte skutečnou černou (bílou) díru, spojující nesourodé světy a nesprávné označení určité fáze rozpadu hvězdy! Červí díry spojují stejnorodé světy, tedy světy stejné hmotnosti. Černé a bílé díry spojují nesourodé světy, tedy světy o různých hmotnostech.

Při čtení příběhů nebo sledování filmů o cestování časem, jsem se těšil nejen na to co se odehrálo v době minulé, nebo co fantastického je v době budoucí, ale vždy jsem byl zvědavý, jakým způsobem autor přenese hrdiny do jiné doby. Jistě si vzpomenete alespoň na český seriál Návštěvníci, kde autoři vymysleli vskutku originální způsob přenosu do jiné doby a to autem, způsobem zvaném krtkování. Moc mě ten způsob pobavil a líbil se mi :) . Dobře, už tu otázku, na kterou jsem chtěl znát odpověď, položím. Budeme moci cestovat časem? Ve škole jsem odpověď nenašel, to jediné co fyzika nabízela a stále nabízí, je Einsteinova teorie relativity. Jistě si vzpomenete na hodinky vyslané do Vesmíru, které se po návratu rozchází s těmi, co zůstaly na Zemi. S tímto pokusem se můžete setkat v různých obměnách, ale odpověď na položenou otázku vám nepomůže najít. Musel jsem několik let počkat, než jsem začal číst Abd-ru-shinovy přednášky. V jedné z nich totiž zmínil, že čas stojí. Čas stojí, sama o sobě tato informace nezodpoví, zda je cestování v našem hmotném Vesmíru možné, ale máme ji vzít jako základ pro další úvahy. Nenechte se mýlit jednoduchostí, s kterou je možné cestování časem rozřešit. To znamená, že to řeknu přímo, bez všech myšlenkových vláken, která nikam nevedla. Pro získání správné odpovědi je nutné podívat se na tento problém s dostatečným nadhledem, tedy z pohledu onoho světa. Představte si náš Vesmír jako dětský nafukovací balónek. Protože je však velmi těžké představit si vše, co se ve Vesmíru nachází (a také ještě ani drtivou většinu, co se v něm nachází neznáme), představme si v balónku / Vesmíru pouze naší sluneční soustavu. Tohle již lze zvládnout. Dobře, díváme se na zjednodušený model Vesmíru, který představuje balónek a v něm funkční model naší sluneční soustavy. Planety obíhají okolo slunce a na zemi se střídá den a noc. Ubíhá den za dnem, rok za rokem. Říkáme, že čas plyne. Přesně tohle vyjádření „čas plyne“ dává představu pohybu a naději na to, že bude možné cestovat časem. Dnes již však víme, že čas neplyne, stojí, je věčný a bez pohybu. Zastavte ve svém balónku pohyb planet. Máte to? Nic se nehýbe, čas stojí. Na zemi je na jedné straně neustále den, na druhé noc. (Opravdu se nebudeme rozptylovat myšlenkou, jestli bychom přežili den či týden.) Nic se nehýbe. Čas jak ho známe přestal existovat. Tomuhle stavu říkáme věčnost. Rackové budou vědět, kde se prostor se stojícím časem – věčností nachází. Ano, je to nad veškerou hmotností. To co jsme provedli s naším modelem Vesmíru má jeden důležitý důvod. Uvědomit si, že to co považujeme za čas, je jen vnímání pohybu našeho hmotného okolí. Ve skutečnosti neměříme čas, vždyť stojí, ale měříme pohyb hmoty! Věčnost – čas který stojí, nelze změřit, čas tedy neexistuje (nyní nemám namysli pohyb hmoty). Jak chcete cestovat v něčem, co neexistuje? Proč tedy tolik slov o čase? Přece abychom mohli cestovat v čase :) . Ne, neodporuji si, jen ještě chvilku vydržte. Nejdříve si potvrdíme, že cestovat v čase do minulosti nebo budoucnosti nelze. Představte si znovu náš model Vesmíru se stojícím časem – žádná planeta se nehýbe. Abychom si představování ještě trochu ulehčili, představte si pouze Slunce a Zemi. Nyní začněte Zemí otáčet tak, aby na východě Slunce vycházelo a na západě zapadalo. Tedy tak jak je to ve skutečnosti. Cestujete do budoucnosti? Ne, necestujete, pouze můžeme znovu počítat dny, tedy počet otočení Země kolem své osy. Nyní znovu pohyb Země zastavte a začněte s ní otáčet obráceně. Tedy tak, že Slunce bude vycházet na západě a zapadat na východě. Cestujete do minulosti? Ne, necestujete, pouze opět můžeme počítat, kolikrát se Země otočila. Jestli to zvládnete, můžete si to vyzkoušet s otáčením okolo Slunce a počítat roky. Nebo s celou sluneční soustavou či galaxií. Vždy dojdete k závěru, že necestujete ani do minulosti, ani do budoucnosti, ale že jen počítáte otáčivý pohyb nějakého hmotného útvaru. Dobře, nyní už mohu říci, jak budeme cestovat časem. Opusťme náš model Vesmíru a vraťme se do reálného života zde na Zemi. Představte si následující situaci, ve které máme k dispozici letadlo, které nás okamžitě, abychom se vyhnuli počítání, přenese tam, kam chceme letět. Jsem v Praze, je poledne a na hodinkách mám tedy dvanáct hodin a letím do Kyjeva. Díky našemu speciálnímu letadlu jsem okamžitě v Kyjevě. Na hodinkách mám stále dvanáct hodin, ale hodiny v letištní hale ukazují o hodinu více, tedy třináct hodin. Letěl jsem do minulosti? Samozřejmě že ne, jen jsem v jiném časovém pásmu. To samé mohu podniknout z Prahy do Londýna. V Londýně budu mít na hodinkách dvanáct hodin, ale hodiny v Londýně budou ukazovat teprve jedenáct hodin. Opět nemohu říci, že jsem letěl do budoucnosti, ale jsem opět jen v jiném časovém pásmu. Časová pásma jsou tam, kde se nějaký hmotný celek otáčí kolem nějakého středu. Naše Země se otáčí kolem své osy a časová pásma jsou rozdělena na hodiny. Planety se otáčí okolo Slunce a časová pásma jsou rozdělena, pokud vás napadly dny nebo roky, tak je to špatně, jsou rozdělena a možná je to pro někoho překvapení, slunečními znameními. Ano, přesně ty názvy, které čtete v horoskopech jako panna, beran, rak .., jsou ve skutečnosti nadřazená časová pásma těm naším pozemským hodinovým. Naše sluneční soustava se také otáčí okolo nějakého středu, ale přiznám se, že nevím, jaká pro ni platí časová pásma. Můžeme tak postupovat k dalšímu většímu hmotnému celku a tedy k dalším nadřazeným časovým pásmům. Pro nás je nejvyšší hrubohmotný celek náš Vesmír. A protože je hmotný, musí se také otáčet okolo nějakého středu, jinak by podlehl rozkladu. Takže konečně mohu říci, že budeme cestovat časem, ale ne do budoucnosti nebo minulosti, ale budeme cestovat časem napříč časovými pásmy. A jak je to s těmi hodinkami vyslanými do Vesmíru? Jak to, že se rozcházeli s hodinkami na Zemi? Nyní je již odpovědět jednoduché: rozcházeli se, protože prošli nadřazenými časovými pásmy (počítání necháme na astrofyzicích ;) ). Byl bych rád, kdyby se astronomům podařilo odhalit další nadřazená časová pásma. Protože až se Elon Musk (nebo kdokoli jiný) rozhodne udělat něco užitečnějšího, než je hození auta do ohně (Za nic jiného vypuštění auta do Slunce totiž nepovažuji. Zřejmě je na své hračky dost pyšný.), bude se taková mapa časových pásem na cestách Vesmírem hodit.

Pamatujete si ještě, jak jsem se zmínil, že onen svět je okamžitě dostupný v celém Vesmíru? Ne? V skrytu duše totiž trochu doufám, že vás cestování časem alespoň trochu chytlo. I když jsem sobě a vlastně všem vzal tak trochu iluze o tom, že se třeba podíváme za dinosaury, jak nám předkládají filmaři. Rád bych se totiž ještě zmínil o jednom příkladu, který souvisí s kvantovou mechanikou. Nebojte se, bude to krátké, protože jsem na řešení nepřišel a v žádném případě nehodlám tlachat. Chci ho zmínit hlavně proto, abyste si opravdu zvykali na to, že naše budoucnost bude opravdu závislá na znalosti onoho světa a jeho spojením s naším hrubohmotným světem. Jedna z technických vymožeností, která se objevuje ve sci-fi příbězích, je teleport. Jde o zařízení, které vás přenese z jednoho místa na druhé, aniž byste se pohybovali prostorem. Můžete ho vidět například v seriálu Star Trek. Myšlenka na teleport vznikla právě na základě kvantové mechaniky. Kvantovou mechaniku zde není nutné vysvětlovat, kdo by chtěl o ní vědět přesněji, může se rozhlédnout na internetu, či si půjčit trochu „beletrie“ v knihovně. Abychom se vyhnuli nedorozumění, přimhuřte oko, zjednoduším si názvosloví a použiji pouze označení částice. Než budeme pokračovat technickou stránkou, musím zmínit ještě jednu věc. Když je člověk mladý a snaží se žít zdravě, je jeho tělo nejen zdravé (což je u mladých lidí běžná věc), ale také lehké, prostě super schránka pro dušičku. Když je člověk starší a tělo opotřebované, či například po nehodě poškozené, stává se pro dušičku tělo těžkým nástrojem a není tajemstvím, že v závažných případech lidé po svých bližních žádají pro sebe eutanazii, tedy se chtějí svého pozemského těla zbavit. Vraťme se k technické stránce. Představte si, že máme k dispozici fungující teleport (ve skutečnosti však ještě nemáme ani tušení, jak takový přenos byť i jen zrnka písku uskutečnit) a chtěl bych se teleportovat z Prahy do Brna. Vstupuji do teleportu a začíná přenos. Částice mého těla začínají kmitat mnohem rychleji a tělo začíná mizet. Současně v brněnském teleportu se začínají částice shlukovat a objevovat moje tělo. A právě v té chvíli kdy tělo ještě není úplně přeneseno a je zdánlivě současně na dvou místech, je vědomí (zmiňovaná dušička) tak trochu bezprizorní. Přesně v tuhle chvíli si dovedu představit, když nejsem tolik obtěžkán hmotným tělem, že bych se, já – vědomí, neměl chuť s tím tělem opět spojit. A to je vlastně všechno, opravdu nemá smysl zmiňovat něco, co nikam nevede.

Úvahu o tom, zda se bude o onom světě vyučovat v klasických předmětech, jsem pro sebe a tím pádem i pro vás, rozdělil na dvě části. Na předměty technické a na předměty sociální. Kdybych měl po dnešní technické části odpovědět na otázku, zda se na příklad ve fyzice, matematice, chemii atd. bude vyučovat o onom světě, tak říkám ano. Bez znalosti onoho světa se nebudeme schopni posunout dále. Kdy to bude však netuším, protože nevím, co všechno se do té doby musí na Zemi ještě odehrát. Příště se podíváme na část sociální, hlavním příkladem budou homosexuálové. Myslím si, že je opravdu načase veřejně vysvětlit, jak to s nimi je.


Radoslav
17.3.2019

zpět na seznam